Jdi na obsah Jdi na menu
 


OVCE QUESSANTSKÉ

11. 1. 2011

STANDARD

Řád: sudokopytníci
Čeleď: turovití
Původ: malý ostrov západního pobřeží francouzské Bretagne - Ouessant, přes deset mil od pobřeží
Věk: až 12 let
Hmotnost: beran 15 - 22 kg, ovce 12 - 16 kg
Výška v kohoutku: beran 42-49 cm, ovce 40-46 cm
Potrava: býložravci, spásají i velmi nekvalitní trávu
Způsob života: žijí ve stádu, aktivní ve dne
Rozmnožování: říje od září do ledna, březost trvá 150+/-5dnů, samice rodí obvykle jedno mládě, které saje mléko po dobu asi 6 měsíců. Dvojčata a problémy při bahnění jsou výjimečné, bahnice jsou velmi dobré matky, jehňata jsou velmi živá. Vícečetné porody nejsou vyhledávané, ale ani mimo standard.
Exteriér: nejmenší ovčí plemeno na světě, na relativně vysokých nohách. Hlava drobná, zepředu je trojúhelníková, bahnice mají rovnou nosní kost, berani někdy mají nosní kost klenutou. Oči jasné se živým pohledem, uši velmi drobné, krátké. Krk je kratší, dobře zdůrazněný. Přímá rovná záda, břicho a boky nejsou hluboké. Zadek je plochý, ocas není příliš dlouhý, dosahuje krátce k hlezennímu kloubu. Nohy štíhlé, střední délky. Paznehty jsou tmavé u tmavých zvířat a světlé u bílých kusů. Některá zvířata mají pod krkem tzv. "zvonky" - kožní výrůstky. Mohou být i jen naznačené nebo zcela chybějící. Pokud dojde k jejich odstranění, znovu již nenarůstají. Berani mohou mít pod krkem límec, který může mít tmavší odstín než ostatní vlna na těle. Berani nesou impozantní rohy mufloního vzhledu, ve spirálách postupně odstávající od hlavy, ovce jsou bezrohé nebo mají jen malé výstupky, tzv. "knoflíky". Barva rohů je tmavá u černých nebo hnědých beranů a světlá u bílých jedinců. Vlna pokrývá část tváře, část temene a celé tělo. Barva rouna u původní ovce quessantské je černá (70 % všech zvířat na světě je černých), vyskytuje se ale i barva hnědá, kaštanová (20 %) a bílá či smetanová (10 %). U bílého zbarvení může být nádech do červena, obzvláště v partiích hlavy, krku, kořene ocasu a nohou. V těchto barvách se mohou vyskytovat různé barevné odstíny, ale vždy jednotné v celé délce chlupu. S věkem nebo na slunci může některá barva ustupovat jinému zbarvení. Po střiži opět vystoupí původní zbarvení. Skvrny např. na čele jiné barvy, které se objevují u některých jehňat, nejsou na závadu standardu. S postupujícím věkem a po střiži mizí a slábnou. Střiž tvoří až 4,5-10 % celkové hmotnosti zvířete (průměrně u beranů 1,2 až 2 kg, u ovce 1-1,5 kg), což činí největší produkci vlny na zvíře ze všech evropských ovcí. Vlna je pružná, hebká, delší, hustá, síla vlákna 27 až 28 mikronů.
Znaky nepřijatelné pro standard:
příliš velká nebo vysoká postava, nesouměrnost, tenké spěnky, špatné, deformované paznehty, u beranů asymetrické nebo chybějící rohy, postavení rohů příliš těsné u hlavy nebo příliš otevřené, příliš dlouhý ocas, velké uši, křivý nebo jinak deformovaný postoj, ve vlně barevný pigment neprostupuje skrz celé vlákno , příliš tenký nebo plstnatý vlas, atd.
Ostatní zajimavosti, historie plemene a péče:
Historie chovu: Plemeno vzniklo přirozeným formováním velmi tvrdými přírodními podmínkami na ostrově Quessant v Atlantickém oceánu. Díky drsnému podnebí (vítr, déšť , skoupá vegetace málo stromů k přirozené ochraně) se vyselektovala přírodním výběrem toto malé, ale velmi odolné plemeno. Quessantské obyvatelstvo se živilo rybolovem a chovem ovcí hlavně pro vlnu. Díky vlastní produkci vlny ji nemuseli importovat z pevniny až do konce počátku dvacátého století. Originální černá vlna se nemusela barvit. Ovce s hnědou barvou nebyly příliš žádané. Na počátku dvacátého století byly z pevniny přiváženy různé bílé ovce za účelem vyšlechtění větších zvířat. Pak se v chovech začaly objevovat i bílé kusy a tak došlo ke zkřížení originálního plemene na ostrově. Původní plemeno ale bylo převáženo na pevninu a tak díky soukromým osobám došlo k přežití druhu, přestože na ostrově již původní plemeno přestalo existovat, protože obyvatelé dále pokračovali s křížením. V současnosti se miniaturní plemeno chová dosti vzácně, v počtu jen několik tisíc kusů, a to hlavně v zájmových chovech ve Francii, Belgii, Holandsku a Velké Británii. Např. v Holandsku je tento chov od roku 1971.
Péče: Díky husté vlně mohou ovce zůstat venku po celý rok, ačkoli ocení nějaký přístřešek. Střiž se provádí jednou ročně, není jednotný názor zda před nebo po bahnění. Potřeba krmiva je relativně malá a nenáročná. Na ovci se počítá s alespoň 300-400 m² plochy na pastvinu. Je vhodné držet zvířata alespoň minimálně ve dvou kusech a více. Ovce dále vyžaduje na zimu příkrm senem, ale především výběh otevřený celoročně volnému pohybu venku. Dále potřebuje přístup k čisté vodě a k minerální a kamenné soli, ovšem bez přídavku mědi! V létě není zapotřebí žádný další příkrm, pokud má dostatek pastvy, v zimě je možné přidávat suchý chléb, jablka, mrkev, oves, ječmen, řepa, ale vše jen v minimálním množství. Může dojít snadno k nadmutí, stejně jako při přílišném množství čerstvé jarní trávy či jetele. Vojtěška rovněž není vhodná. V době březosti je vhodný pravidelný přísun jadrného krmiva (oves, ječmen, nejlépe ve směsi), ale ne více než 20 g na zvíře a den. Je vhodné jednou až dvakrát ročně za porady s veterinářem zvířata odčervit a zbavit kožních parazitů. Při střiži vlny je nutné alespoň jedenkrát ročně zkontrolovat a zastříhnout paznehty.

zofka.jpgmatej.jpg

 

 

 

 

ZDROJ: paní Lenka Benešová